Pracovní název: Pasivní svině

By E - 12:43




Zase jsem seděla v metru tam, kde jsou sedačky naproti sobě, takže se sice člověk nekomfortně dotýká cizích nohou, ale zároveň je v daleko větší anonymitě než na trojsedátkách, kde musí celou cestu koukat na stejný obličej. I tady je ale na co koukat. Naproti mně seděla mladá paní, tmavovláska, měla vlasy do culíku a na klíně batoh, vedle seděl její kamarád, nejspíš z práce, protože si přáli hezký Velikonoce, když se loučili. No každopádně té mladé paní v jednu chvíli vyklouzla papírová jízdenka mezi sedačky, nevšimla si toho. Já si toho všimla a moje hlava začala vymýšlet příběh století: Protože na Jiřího z Poděbrad byli revizoři, je možný, že mají nějaký větší zátah, takže až paní bude vystupovat, bude hrozně těžce vysvětlovat, že lístek měla, ale asi ho cestou ztratila, dostane pokutu, protože to je jen výmluva a bude o osm stovek kratší. Potom, protože není z Prahy, bude nenávidět celé hlavní město, protože tam dostala pokutu za to, že lístek ztratila. Tohle opravdu vytvořila moje hlava a přesně v tu chvíli, kdy v mojí mysli probíhala hádka na život a na smrt mezi nepražskou paní a zlým revizorem, z druhé strany vagónu se zvedla slečna a došla za tou paní, co seděla naproti mně, a upozornila ji na to, že jí spadl lístek.

No a já se ptám. Proč vymýšlím krávovinky v hlavě, přemýšlím o tom, jak bych to napsala (no a potom to fakt napíšu!) místo toho, abych paní reálně pomohla a udělala tím lepší den jí i sobě?

Mám pár omluv, které hrají v můj prospěch, třeba to, že jsem jela cestou ze sportování a tolik mě bolely břišní svaly, že jsem svoje tělo celých 5 zastávek přesvědčovala, aby nezačalo prudce zvracet; potom taky, že se změnil čas, můj biorytmus to špatně zvládá a usínala jsem prakticky od první minuty, kdy jsem vstala; at last but not least jsem byla také zaujatá mladou paní o místo vedle, jejíž nevkusné brýle se dokonale hodily k otevřené Ona Dnes na jejím klíně (fuj, jsem hnusná). Ano, tohle všechno mi ubíralo myšlenky od toho jednoduchého činu – zavolat, zakřičet, zahlaholit nebo jen obyčejně vstát a říct paní naproti, aby si zvedla lístek – že ho třeba ještě bude potřebovat. Ne, udělala to slečna na druhém konci vagónu – nechutná pacifistka, podlejzá si karmu, protože určitě provedla něco špatnýho a teď se kaje.  

Pointa nepřijde.

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů