#43 2017 je mrtev, ať žije 2018

By E - 9:12

Konec roku klasicky přitahuje bilanční nálady. Mám zkusit taky trochu té sebekritiky, kritiky všech ostatních a kritiky budoucnosti? Nevím. Láká mě to, ale zase tuším, že to vůbec nebude nic zábavného.




Rok 2017 byl, prakticky jako všechny roky, dost revoluční. Zemřelo spoustu kultovních postav světového showbyznysu a určitě se jich spousta i narodila. Politika nás celý rok nenechávala spát, hlavně ty, kteří vlastní účet na Twitteru – jinak celkem všední vývoj: Prezident je senilní vůl. Premiér je křivej Stbák. Ministru zdravotnictví teče mlíko po bradě. Mluvčí prezidenta je fanaticky zamilován do svého šéfa. Bezpečnost v zemi kontroluje mlátička z Národní třídy. Mediální hvězdou se stal člověk naprosto nepolíben novinářským umem. Ve sportu se jistě dělo něco důležitého. Nobelovku za literaturu získal autor, jehož knihu jsem odložila po několika stranách. Nájemný vrah byl omilostněn senilním prezidentem a stal se hvězdou televizního pořadu. V USA byl zvolen prezident, který je otevřený rasista, sexista a taky trochu kretén.

Z toho by šla napsat určitě nejedna absurdní jednoaktovka.

Nejhorší událostí ze všech je však ta, že neblog nezvládl svoji roční výzvu – vyprodukovat každý týden článek. Je to velké zklamání pro všechny fanoušky i podporovatele. Snažili jsme se, dali jsme do toho srdíčko, trénovali na esejích, seminárkách a stejně, veliký neúspěch. O kolik jsme to nezvládli? O celých 9 článků. Konečné skóre je tedy 43/52.

Devět týdnů jsem se flákala, válela, houpala na houpačce a žvýkala žvejkačky. Vyplazovala jazyk a podrážela nohy spolužákům. Honila se za mičudou, skákala gumu, vyměňovala hokejisty a pogy a upíjela tátovi pivo. Kradla starším klukům cigerety a kouřila je na záchodcích, utekla asi třikrát z domu a spala mezi smetím u nádraží. Trhala hlavičky panenkám, rozšlapala staršímu bráchovi vláčky, čórla bonbony v sámošce a nedala nikomu, nechávala plesnivět školní svačiny, brala je slabším dětem, kopala je do lýtek a plivala.

To by mohla být další jednoaktovka. Ale nebyla, není a nebude.

Můj rok byl ve skutečnosti hrozně krásný, barvený a zábavný. Jasně – děl se život. Ale ten se děje non-stop. Takže proč brečet nad rozlitým mlíkem, když se za chvilku vylije znova. Koukám kupředu, spřádám nová předsevzetí, nové výzvy a plány a těším se, takže VY byste taky měli. Možná to tu trochu víc rozfofruju z nějaké daleké krajiny.



Rok 2017 je mrtev, ať žije 2018!



Pro uchování jakéhosi mementa přidávám 10 vámi nejčtenějších příspěvků, kdyby se vám třeba chtělo:

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů