#42 Deep talk: Nejsme sami sebou

By E - 6:34

Nápis vyškrábaný nejspíš klíčem, nehtem nebo hranou iPhonu na temných dámských záchodcích v Cobře hovoří jasně „Buď sama sebou“.
A jak to bývá s každou okřídlenou větou, daleko lépe se škrabe na záchodcích, než se v reálném životě realizuje.

zdroj: iStock.com




Od mala mi moje máma říká přesně totéž - buď svá - a já se opravdu snažím. Jenže od stejného věku se snažím přijít na to – kdo tedy jsem, abych jím mohla být. Jsem showman, co miluje rozesmávat okolí, anebo introvert, co se stydí před lidmi, kteří „něčeho dosáhli“. Jsem hodná holka, anebo vlastně trochu mrcha, která nejde ke klení a nadávání daleko? Jsem intelektuálka, co čte Prousta v originále, anebo spíš líná rozvalenina, která po večerech sjíždí ty největší ptákoviny na Netflixu hlavně-aby-tam-byli-hezký-lidi-a-dobře-to-dopadlo? Jsem víc udržitelná eko zodpovědná anti komerční holka, anebo si ráda projdu H&M a koupím si tam boty, protože jsou nejlevnější široko daleko? Jsem kávový i gramatický nacista, který však stejně vypije i nescafé a udělá hrubky v sms zprávách?

Nejkrásnější i nejsmutnější na tom je, že já jsem to všecko dohromady.

Co se ale snažím opravu, ale opravdu nebýt – omezená, úzkoprsá, neobjektivní a pseudointelektuální elitář.

Proč zrovna to?

Účastnila jsem se nedávno výroční konference Aspen Institutu. Víte, uznávaná (i mnou) společnost, která sdružuje zajímavé šikovné lidi ze všech možných oborů. Což je opravdu bohulibá myšlenka, kterou všema deseti podporuji a jednou bych také chtěla být uznávaná-osoba-v-oboru (jen co si ten obor vyberu). Samotná konference mi ale přivodila menší hysterické telefonáty s mým okolím – to dělám vždycky, když jsem navztekaná. Teď jsem si všimla, že za okny začalo chumelit, což mi snížilo tlak, buďte rádi, protože teď budu daleko hodnější.
Jednoduše řečeno, už dlouho jsem nezažila koncentraci tolik zbytečných řečí, které vedly osobnosti naší společnosti. Jakoby i tady prosakoval marasmus české politiky a kultury obecně. Až na světlé výjimky (musím být spravedlivá) jsem se nedozvěděla nic, co by mělo českou společnost nějakým způsobem posunout dál. Opravdu, krok dál, nějakým směrem, točíme se v kruhu tzv. elity, která se schází několikrát do měsíce v těch samých pražských prostorech, diskutují na palčivá témata – nacionalismus, fašismus, politika, životní úroveň – posadí se do panelů tak, aby se nedejbože někdo třeba s někým názorově nekonfrontoval, poplácávají se po zádech, jak jsou tam samí chytří a vzdělaní lidé, jaká jsou elita a že je velký problém, že „ostatní“ nechtějí diskutovat taky. No a hlavně aby to bylo „Václav Havel included“. Zapomínají však, že ze sebe dělají až nezdravě a sektářsky uzavřenou skupinu tzv. elity.

Nechci říkat, že je všechno špatně. Přeci jen jsem se sama konference účastnila, pod spoustu řečeného bych se podepsala a mám dojem, že snad stojíme na stejné straně barikády. Což je vlastně špatně. Protože barikády jsou špatně. Už Napoleon III. to věděl a udělal z Paříže město boulevardů. 
To je ale jiný příběh.


Ale prosím- buďme sví. Ale opravdu upřímně sví. Nedělejme pózy jen proto, že chceme „někam patřit“. Buďme otevřeni názorům všech stran. Otevřeme oči a poslouchejme. 

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů