#40 Me too? A co když ne...?

By E - 23:54

Upozornění: následující text vás s největší pravděpodobností naštve a nabudete velkého zklamání o mé osobě.





Samozřejmě jde o kampaň #metoo. Opravdu jsem chtěla v týdnu před volbami psát o volbách – jak originální. Zjistila jsem ale, že už je to téma vyčerpané, ne-li vyčpělé. Všechny volební kampaně by měly odteď už jen doznívat a mlčet, nechat lidi trochu se nadechnout a popřemýšlet, jak si to hodí.
Volby v České republice ale velice překvapivě vůbec nezajímají anglosaské mediální prostředí. Tomu vévodí Weinsteinova kauza sexuálního zneužití a na ní reagující kampaň #metoo – pod tímto hashtagem ženy z celého světa zveřejňují na sociální sítě vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Obě kauzy mimochodem vyvolaly herecké „čarodějky“, při čemž moje dětské devadesátkové srdíčko plesá.

Nicméně. Proč o tom píšu? Abych se svěřila s vlastní zkušeností s #metoo? Abych vám popsala, jak od puberty trpím pohledy chlapců, mužů a jejich nemístnými poznámkami? Že se v metru a v tramvaji bojím jezdit v sukni, abych neprobouzela ve spolucestujících potřebu onanie? Myslíte?
Moje zkušenost je totiž, ještě k faktu, že jsem privilegovaná bílá Evropanka, nulová. Opravdu. Já si nevybavím jedinou scénu, kdy by mě někdo přímo i nepřímo sexuálně obtěžoval. A teď přijde část, za kterou bych si nafackovala, a budete mě nemít rádi, ale já s ní musím ven – znamená to, že nejsem dostatečně ženská?

Při všech těch reálných příbězích mi šel mráz po zádech, ano, ale především jsem se neubránila pocitu – proč tedy ony ano, a já ne?

-          „Máš být ráda.“

Ano. Jsem. Ale.

Od malička jsem se profilovala jako „silná žena“, ne-li trochu chlapec. Možná za to bude moct opět moje máma (promiň, mami), protože mě k tomu její výchova aktivně vedla – k sebeuvědomění. To ale přeci nesouvisí s okolními pohledy a poznámkami. Moje jediná úvaha ohavně smýšlející společností vykonstruované mysli mě vede k jedinému – aha, tak dobře, asi nejsem dost hezká.

Slyšíte to? To je tak strašně špatně, že mě tohle vůbec napadne. Ale já pocity nechci utlačovat v sobě, nechci se tvářit hrozně nad věcí a spokojeně – když nejsem.


Nakonec mě napadne jedna ještě více kacířská otázka: Jak jste na tom vy? A jak se cítíte vy, muži, když čtete příspěvky kampaně #metoo? A víte už, koho volit?

  • Share:

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ještě na 100 % nevím, koho volit, a jsem moc ráda, že Tě maminka vedla právě takhle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vedla a stále vede. Díky ní jsem, jaká jsem. :)

      Vymazat