#39 Dopis ze Stockholmu

12:20

Milé, milí,
Píši vám ze Stockholmu. Zatím vaří dobře, káva více než pitelná, kniha zakoupena jedna, už na letišti. Lidi dobrý. Zatím mám čisté ponožky a tak.





Aby nedošlo k mýlce, jsem ve Švédsku zatím nějakých osm hodin a už mám tendenci psát dopisy. Je to jednoduché, cestovat sám/sama vám dává stoprocent času a prostoru pro pozorování naprosto všeho ve vašem okolí. Už jen třeba spolucestující v letadle: všímáte si, co si objednávají, jaké noviny si vezmou u vchodu i falešného úsměvu překrásné letušky. Dobře, možná trochu přeháním, neb mám z létání stres a nadopuju se vždycky kinedrylem tak, abych usnula pokud možno ještě před tím, než se dozvím o pravidlech evakuace a nafukování záchranné vesty.

To se mi povedlo, z celé cesty jsem viděla asi jeden mrak, a to jen na půl oka.
O to víc sleduji život na pevné půdě pod nohama. Moje šéfka mi říkala, že je Stockholm hrozně škaredý a špinavý. Nevím, sednula jsem do vlaku, který je asi tak tři úrovně nad první třídou Českých drah, jízdenku mi štípl pohledný mladý průvodčí, který vypadal, že jde po směně nejspíš na banket a na podlaze hlavního nádraží by se dala jíst klidně třeba ovesná kaše….

Ovesná kaše je zřejmě taková švédská věc. V kavárně, která by se na pinterestu hledala pod klíčovými slovy: minimal, swedish, design, nordic, hipster, jsem se naivně optala na jejich nabídku jídla, světe div se, ale na švedsky psané nabídce jsem odhalila pouze to, co je to chutney – no, prostě chutney. Slečna mi řekla, že jedno z toho je „porridge“ – „ok then, is it sweet?“ – „no, it is kind of…. food, you know, you will be full…“ – Tímto smazávám všechny mýty o dokonalé angličtině všech Skandinávců.

Sabinka, která se jednoho krásného dne rozhodla, že se odstěhuje do Stockholmu, protože ji Praha už nebaví, sedí u dokonalého cappuccina a rozplývá se a zároveň se pohoršuje nad švédským feminismem. Očividně je to tu jedno ze žhavých témat švédské metropole. Holky nosí trička „future is female“, tetují si na zápěstí motivační hesla a plamenně diskutují po kavárnách, jak je mužské pokolení vlastně zcela zbytečné.

Jenže potom přijde konfrontace v konkrétní situaci, v dost důležitých mezních chvílích každého – kdy jste sám/sama obětí nebo svědkem sexismu, rasismu, ponižování, mačismu a dalších sprosťáren. No a to jsou tyhle potetované, do očí bijící feministky, najednou němé srny.

Řekla mi toho spoustu zajímavého o duši švédských žen, které jsou nejspíš v uvažování o vlastní identitě dál, než jsou ženy v Čechách. Ale v čem? V tom, že se holt nastolený módní trend z Dior přehlídek dostává do mainstreamových fast fashion řetězců o mnoho rychleji než k nám? A není to opravdu jen hype móda, která za pět let omrzí a dámy budou na svých ňadrech opět nosit nápisy stylu „Love me baby I am free“?

Těším se na vaši odpověď, zase napíšu.

S láskou,

E.  

You Might Also Like

0 komentářů