#38 Pětadvacet na houby

By E - 13:09




1 Co chceš dělat v sobotu, máš narozeniny. – Chci jít do lesa.
2 Jde se na houby.
3 Mlha se valí, podzim sílí, vzduch štípe a máma s tátou a dcerou sedají do auta.
4 „Sakra proč jí dáváš tak malej košík, proč jí urážíš?“
5 Vesnice míjí maloměsto, maloměsto míjí vesnici.
6 Miletín! Cukrárna! Modlitbičky!
7 „Tak co, už zastavíme v nějakým lese?“ – Projíždíme další – „Ještě ne.“ – „Tak už?“ – „Ještě ne.“
8 „Na co čekáš, mami?“ – „Na intuici.“ –„Ty máš houbovou intuici?“ – „Prostě čekam na ten pocit.“
9 „Ježišmarjá, vžyť budu mít zablácený auto!“ – „Tati, to jsme mohli na Novej Hradec emhádéčkem.“
10„Hahá, mám první houbu!“ – Máma mlčí. Táta mlčí a mrká mámě do košíku. Nervově neunese několikanásobné množství oslizlých podoubáků a bere čáru do lesa.  Já po dvaceti minutách – „Jé, mám druhou houbu!“
11 Mlha se valí. Podzim sílí. Vzduch štípe a máma s tátou se ztrácí v křoviskách daleko od sebe.
12 Ticho a klid.
13 „Tam na kraji jich je spoustu!“ – Táta konečně chytá dravý výraz prototypického lovce. Přece musí nakrmit mláďata. To mládě zrovna sedí na pařezu a fotí si Instagramy.
14 „Nejde nikdo? Můžu čůrat?“
15 Schválně jsem si nevzala brýle, abych měla výmluvu svého na dno dohlédnutelného košíčku.
16 Ďoubu malé temně hnědé hlavičky a s radostí se rýpu v hlíně a klestí. Jako malá tábornice, přemýšlím, jak by se tu krásně stavěly domečky.
17 „Doprčic, tady jich je tolik. Moje záda!“ Tátův lovecký pud se mění v klasický lidský nešvar. Všechno špatně.
18 „Nebude nás táta nutit prolejzat se tím lesíkem, že ne?“
19 Prolejzáme lesíkem.
20 „Kde je vlastně auto?“ – „Tam.“ – „Nene, víc doleva.“-  „Ne, určitě jsme se stočili.“ – „No tak kudy?“ – „No tam.“ – „Ne, takhle to tu přece nevypadalo.“
21 Našla jsem auto.
22 Čekám. Dlouho. Neboť táta se vrhá do příkopu, nenajde-li hřib.
23 Nenašel.
24 „Nehceš zastavit ještě ve vedlejším lese?“- „Nechci.“ – „Ale nám to nevadí, my tu počkáme.“-„Ne.“
25 Usínám.

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů