#37 Hele, já jsem taky ten mileniál?

By E - 13:02

Podle většiny světových sociologických a psychologických studií jsem mileniál. Sice těsně, ale jsem. Dlouho mi vrtalo hlavou, proč vlastně tuhle nálepku na čele nosím, a jestli vůbec splňuji nějaké vstupní požadavky, abych se v tomto elitním klubu udržela.





Dala jsem dohromady, čím vším jsem nebo třeba nejsem mileniál:

-          Začala jsem dobře, stihla jsem se narodit v roce 1992, podle důvěrných zdrojů (čti wikipedie) jsem totiž na pomezí dvou dalších podskupin, generace Y a generace Z, obě patří ale do tzv. Mileniálů. Já vím, je to zmatenější a zmatenější…

-          Tím, že jsem se stihla narodit, jsem se stala pro oddělení marketingu cílovou skupinou, což mě přeci jen trochu štve, rok 92 totiž začal docela pěkně, až na ten konec a rozvod Česka a Slovenska, ale to mě od cucání mateřského mléka a slintavého bryndání příliš nerušilo

-          Moje dětství bylo offline, nicméně elektronické přístroje byly v mé bezprostřední blízkosti. Ano, mileniálem se mohu označovat celkem pyšně, neboť jedno z mých prvně pronesených slov bylo „windouš“, prostě divoký devadesátky

-          Na počítači jsem plně ovládala mnohé – zapnout celý přístroj, počkat deset minut, otevřít Malování anebo hru s Mickeym a trávit u toho hodiny kreativní činnosti

-          Svůj první mobilní telefon jsem dostala tuším asi ve čtvrté třídě. Byla to stříbrná Nokia 5110 a už tehdy jsem byla trochu out, protože ty cool děti měly už 3310, která byla, jak si všichni dobře pamatujeme ze školních hřišť a okolních silnic a projíždějících aut, nerozbitelná. 5110 nebyla tak populární, ale hada měla taky

-          Pamatuju si 11. září, můj bratr, tehdy geek, už sledoval události online na internetu. Já si asi někde počítala do sta a vybarvovala obrázky v písance. Zděšení staršího sourozence ve mně ale zanechalo hluboký dojem

-          Celé gymnázium jsem byla stále offline. Jen po večerech jsme si bezustání četovali na ICQ, na vyšším gymplu se přidal Facebook a „psaní na zeď“. Jo, byli jsme hrozně zábavní

-          Takže online, i v mobilu a plně dostupná, jsem se stala asi před 4 lety. Toť vše k označování mé generace jako „stále online, vyrůstající se všemi těmi elektro-destičkami“. Mimochodem třeba nikdy jsem neměla tablet a vlastně s ním ani neumím pořádně zacházet. Když mi ho někdo půjčí, dělám přesně stejné pohyby ukazováčkem, jako moje osmdesátiletá babička. Ne, tak to zase pozor, ta říká skypu skalp, tam jsem ještě nedospěla

-          Avokáda. Ta proklatá zeleňoučká, měkoučká avokáda. Splňuji. Miluju je, a co? Nebudu mít kvůli tomu na byt? To nebudu mít, i kdybych jedla jen suchary, protože…

-          …protože splňuji další kritérium, studuji, co mě baví a ne to, co má nějakou ekonomicky pozitivní buducnost. A co? Vůbec, ale vůbec mě to momentálně netíží. Jsem si jistá, že moje o tak 15 let starší já bude moji současnou verzi nenávidět a proklínat, ale nic s tím nenadělám

-          A taky mám ráda bio, sustainable a etik, jo, protože to dává smysl, ne proto, že jsem se narodila v roce 92

-          Nejsem líná, což se o mileniálech často tvrdí. To je jedno z největších nedorozumění. V mém bytě je dohromady se mnou 5 mileniálů. Všichni pracují, i ti, co ještě studují, a to tak, že se potkáváme v sedm ráno v kuchyni a v koupelně, protože všichni někam spěcháme. Některé potom nepotkám třeba i několik dní…

-          A čtu, nejenom memy. Třeba i romány. Ten poslední měl skoro 400 stran. Hm.



Tak já nějak nevím. Cílová skupina jsem asi ze 70%. Jenže kdyby si tohle přečetla moje máma, jakože si čte všechny moje příspěvky (ahoj, mami), řekne mi, že ona hezky jednoduše může být taky mileniál. Protože má ráda avokáda a na facebooku je aktivnější než já. Navrhla bych tedy vespolek, zbavme se škatulek. (I když tato výzva ze mě právě dělá ultimátního mileniála.)

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů