#33 Prokletá Deborah Tuberville

By E - 12:51

Někdy před týdnem jsem si dělala takový klasický mediální průzkum (rozuměj – prohlížela jsem si hlavně fotky, na kterých byla roztomilá zvířátka a četla titulky), zaujal mě krátký článek z rubriky Daily NewsThe Paris Review (pozn. autorky: můj nos stoupá výše), kde se autorka zabývala proběhlou výstavou v New Yorku. Takže nic, co by mě mohlo třeba vzdáleně ovlivnit. A ouha. Přemýšlím o ženě, které byla výstava věnována, celý týden a hledám si o ní další a další informace. Její jméno je Deborah Tuberville a proslavila jako prokletá básnířka vyprávějící skrze módní fotografii.




Malá Deborah vyrůstala v bohaté nóbl rodině, což jí dalo možná trochu přílišný vztah k buržoazní estetice art nouveau, v jehož doznívajících tónech se narodila. Rodinné zázemí, které by jí kdejaký Rimbaud mohl závidět, se projevilo na jejím hlubokém vzdělání a ve smyslu pro originalitu. Nikdy nemusela, nechtěla a dokonce nesměla být jako „ti druzí“.


    „V jejích pracích je oblečení téměř mimo podstatu věci."          (The New York Times)


Jednou, když byla Deborah ještě na základní škole, měli ve škole nakreslit obrázek na téma „amerických Vánoc“. Nakreslila křídami takový bizár, že se paní učitelka zhrozila, vylekala a malá Deborah několik týdnů „raději vynechala docházku“.

Jak už to bývá u talentovaných, leč krásných dívek, Deborah začala zářit v módní branži jako modelka. Jednoho krásného dne se ale postavila na druhou stranu barikády a od 70. let už fotí do Harper’s Bazaar a tak dále, a tak dále.

„Proměnila módní fotografii v avantgardní umění.“ (The Paris Review)



Když se člověk zadívá na znepokojivé fotografie z dílny Deborah Tuberville, má pocit, že se ocitnul uprostřed záhonu květů zla, nad hlavou mu létá albatros a kdesi z rohu zahrady zavání pár dní stará zdechlina.

The Paris Review psali hlavně o její práci pro značku Comme des garçons, typická anti-fashion záležitost, po které vlastně touží každá žena - oblékat se jako mladičký francouzský klučina, který si na kole dojede pro čerstvou bagetu, a z lesklých mokasín mu budou koukat červeně pruhované ponožky; a zároveň během jízdy stihne pokuřovat viržinko, zdravit známého trafikáře a zastavit se pro sklenku bílého, jen tak, před snídaní.

Jenže Deborah z téhle naivní klišé představy vytvořila hitchcockovský horor o několika jednáních.



Takřka sama od sebe změnila módní fotografii z čisté, dobře osvětlené záležitosti v něco temného, tísnivého a zaplaveného smyslnou podivností.“ (The New York Times)

Umělkyně každým coulem, Deborah Tuberville, zemřela ve věku 81 na rakovinu plic.





Z tohoto setkání si beru mnohé:

- když jsem taky kreslila bizarní obrázky v dětských letech, je dost možné, že budu slavná
- být sama sebou je vlastně nejspolehlivější cestou k úspěchu
- čtení novin může člověku udělat i dobrou náladu
- i se jménem Deborah lze dobýt svět


  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů