#22 Pár ulepených bonbónků: Kazma, Bolavá, Primark

By E - 11:58

Při poslechu Lorde mám vždycky pocit, že sedím někde na islandském útesu, kde vnímám jen příboj s pravidelností se navážející do ostrých šutrů kdesi hluboko pode mnou. Že tam tak sedím a koukám dolu jako do Malströmu. A že třeba zafouká a mně se zdvihne sukně jako Marilyn a vůbec to celý bude děsně krásný.






Dneska mi zbylo několik posledních ulepených bonbónků na dně sáčku...


Kazma jako Robin Hood

Předpokládám, že celý online i offline svět ví, kdo je Kazma. Já to dlouho jenom tušila, jelikož mě nelákal ani zbla. Týpek, co trollí. To sice může být zábava, ale ne natolik, abych mu věnovala hodinu svého času. Jenže tentokrát mě samotnou zaujal jeho poslední kousek. Prostřeno je totiž modla, která dala světu číský dort.

Samozřejmě se ihned začalo plivat, jak je to vlastně docela blbeček a že to má zcela jistě někým zaplacené. No to asi určitě má, protože musí jíst, pít a někde spát. To je ale vedlejší. Kazma samozřejmě není učeň z Oxfordu a k servírované polívce je schopen říct, že je al dente, což by asi nikdo nechtěl. Pro mě ale znamená něco jiného. Je to kvalitní morální apel i na tu masu, která je jinak nějakými slušnostmi nepoznamenána. A to beru všema deseti. Ať je, jaký je. Je to takový Robin Hood, což sám o sobě tvrdí. Rozhodně bych ho chtěla vidět v noci v Šervůdu, jak koná dobro. Inu, počkejme si.


Přízemní Bolavá

Anna Bolavá je celkem senzací na české literární scéně. Lehká mystika a rodinná dramata místní čtenáře lákají. Její debut se loni dostal vlastně mezi nejlepší knihy poslední doby, Do tmy je totiž román bylinkový, voňavý a přitom těžký, chytrý a má skvělý konec, což umí málokdo. Esoterika, co není Tučková, to chceš. Jenže. Anna Bolavá vydala takzvané pokračování, Ke dnu. Jsem hrozně smutná, že to musím říct, ale je to pro mě veliké zklamání. Bolavá je talentovaná a píše skvěle. Ale z mysteriózní a voňavé Bolavé, je Bolavá přebolelá přízemností.


Sustainable Sunday: Primark

Nebudu moralizovat nad tématem fast fashion řetězců, to si nechám na někdy jindy. Chtěla jsem jen popsat svůj hluboký zážitek. V Bruselu jsem z dobré kamarádské vůle šla dělat garde do místního Primarku. Chrám levného, hadrovitého oblečení, o které se na jedné straně tahá černošská máma a na druhé třináctiletá slečna, co má kapesný tak akorát na Primark, protože chce mít pět triček, ne jen jedno. Takže v tomto doslova ringu si musíte svého parťáka, nejlépe píšťalkou, držet v blízkém kontaktu, nebo skončíte pohřbení pod haldou levného denimu a bangladéšských triček za dvě éčka.


Už chápu, jak asi probíhají masové fanatické náboženské obřady, chápu, jak se člověk cítil na koncertu The Beatles, chápu teď mnohé.


  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů