#20 Sustainable Sunday: Jak jsem (ne)zvládla no-poo

By E - 2:41

#vlasy

Jak jsem předeslala několik týdnů nazpět – chtěla bych se více věnovat otázce udržitelnosti.

A rovnou se omlouvám za první větu, neboť větší klišé to být ani nemůže.

Navíc pokud se nevěnuji politice, mám hluboký pocit, že dělám nesmysly.

Ale to by byl nesmysl.

Zdroj: Pinterest




Moje osobní zkušenost s módní udržitelností – rozuměj módní jakožto móda, i módní jakože to teď řeší nejstylovější „influenceři“ na world wide webu, není zdaleka tak široká. Mým stěžejním argumentem je „zkouším to a uvidím, co to dělá“. Ať už ale jde o pěstování vlastních bylin, bezobalové nakupování či odmítání chemické kosmetiky – vítězí většinou prostě a jednoduše lenost a pohodlnost.

Je tomu asi půl rok, co jsem začala být přímo posedlá metodou no-poo (nemyjete si vlasy šampónem, ale alternativními zdroji – nejlépe čistou vodou, případně přidáte různé krávovinky jako žitnou mouku, jedlou sodu, o půlnoci nasbírané luční bejlí, apod.).

Jak to mělo být?

Každé ráno mám asi dvě hodiny času, seběhnu v noční košilce na zahrádku, kde si nasbírám čerstvé fialky, sedmikrásky a pár pampeliškových listů. Všechno dohromady spařím horkou vodou a mezi tím se nasnídám kapkou ranní rosy. Voňavý louh si přecedím a zbude mi žluto-hnědo-fialová tekutina, kterou si postupně přelévám své dlouhé, pevné, krásné vlasy. Nechám je jen tak volně poletovat, neboť vlásky mám suché za půl hodinky a zbytek mi proschne cestou do školy. Ideální ráno plné voňavostí. Moje vlasy jsou lesklé, hladké, nemastné a neslané.




Jak to bylo doopravdy?

Ráno mám dlouhé, ale nestíhám, potřebuju obří snídani, velký teplý čaj a nejlépe mezi tím stihnout proběhnout titulky světových médií, maily, upozornění a na pozadí díl House of Cards. Bejlí vedu pouze u rodičů mimo Prahu, takže sorry jako, použiju mouku (bezobalově jsem nestihla). Vznikne mi kašovitá směs podobná proteinové kaši, kterou si tak nějak nechutně napatlám na svoji beztvarou vlasovou hmotu. Už když si vlasy splachuji, cítím, že naomak vůbec nepoznám, zda jsou před mytím, nebo po něm. Jelikož nestíhám, foukám. Další energie, další účty, další spotřeba. Po vyfoukání mám na hlavě doslova dredy. Takže smotám ultimátní messy drdol, z něhož jsem si už za minulé dva měsíce udělala světonázor. Odcházím do práce a modlím se, aby se ke mně nikdo nepřiblížil natolik, aby cítil z mých vlasů nevůni.




Jak to dopadlo?

Přeháním, jistě. Moje no-poo období trvalo přesně pět měsíců, během něhož jsem měla většinou tak desetiminutové chvilky, kdy moje vlasy – umyté, rozčesané a zepředu – vypadaly normálně, ty šly okamžitě na instagram (no-poo funguje!).

Zase přeháním. No-poo má rozhodně smysl, nepouštíte vanou chemikálie a ani vaše tělo neprochází dobrovolnou chemickou lázní. Navíc je to i šetřivá metoda, neboť kvalitní šampóny stojí tolik co tři až čtyři kvalitní kávy, a to je pro mě nezvladatelná rovnice.

Celé toto období nešampónů a alternativního bejlí přerušila moje máma, den před mou promocí:



„Nechtěla by sis aspoň na tu promoci umýt vlasy normálně?“ 

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů