#17 Ni Le Pen, ni Le Pen!

By E - 5:03

Už příští neděli se dozvíme, kdo se stane příštím francouzským prezidentem/prezidentkou. Tentokráte mé feministické já spí hlubokým spánkem spravedlivých.




Vy, kdo se nezajímáte o zahraniční politiku, mám dvě rady – dělejte to, od teď už pořád.

Česká politika není zase až takový marasmus, jak se každý rádoby politický komentátor domnívá. Nevymyká se tolik od zahraniční praxe. Můžeme se stydět za prezidenta, můžeme se obávat Babiše a nadávat na naše spoluobčany, že jestli tuhle dvojici volí, mají inteligenci tučňáka na Floridě. Jenže. Za prvé, musíme vysvětlovat a vzdělávat, ne nadávat. Za druhé, česká politika je vlastně ve světovém měřítku úplné nic. A i když můžeme být malí a hezcí, to je tak jediné, co nás kdy bude charakterizovat.

Co se v těchto dnech děje ve Francii, by nás mělo zajímat tisíckrát více, než to, jestli Babiš zařídí levný tarif pro své voliče, jestli Zemana někdo do Bílého domu pozval, nebo ne (We are not sure, if this is going to happen. – viz Respekt), anebo Laco Déczi v DVTV Fóru (sorry, jinak vás docela miluju).

Čím je teda Francie aktuálně důležitá? 
Je to jasné jako facka Macka (pamatujete si to ještě?), pokud vyhraje lady Le Pen, Evropská unie tak, jak ji známe, nadobro skončí. Protože ač je Angela Merkel dost superžena, celou unii ve svých svalnatých pažích neudrží. Madame Marine by se zazubila svým voldemortovským úsměvem a adieu EU.



Řeknete si, že Emmanuel Macron není Hillary, není, to samé si myslím i já. Že francouzský volič, je disciplinovaný volič. Jenže francouzský volič je také hluboce sociálně zamyšlený volič, a když vidí Emmanuela, kterak si slaví vítězství prvního kola v ultradrahé luxusní restauraci, objednává extrovní šampaňské a paří celou noc, jako kdyby vyhrál celé volby, francouzský volič není rád, je naštván a nejde volit.

Nikdo už si nevšímá, že Marine Le Pen vystoupila před své voliče ještě před vyhlášením prvních oficiálních výsledků a před nadšeným davem vyřkla – Jsem ve druhém kole. Díky, čau. A je jen její šibalskou chytrostí, že se nenechala natočit se sklenkou champagne. Protože si pište, že její oslavy se taky určitě nesestavovaly z mražené pizzy a večerky v deset hodin.

V roce 2002 se do druhého kola prezidentských voleb dostal také kandidát FN (Národní fronta, strana MLP), otec Marine – Jean-Marie. Tenkrát to po celé Francii znamenalo doslova mobilizaci. Všichni se lekli, že mají mezi sebou neofašistické voliče a snažili se jim hlasitě vysvětlit, proč „takhle ne“. Jsme v roce 2017 a jedinou reakci, kterou jsme zpozorovali ve večer výsledků voleb, byly nepokoje v Paříži. Ale jaké bylo heslo?  - „Ni Le Pen, ni Macron“ (Ani Le Pen, Ani Macron). Trochu znepokojivé nepokoje, ne? Chápu levicové voličstvo, že nejsou nadšeni z centristického kandidáta, ale proboha, to ho budou házet do jednoho pytle s fašistickou, rasistickou, ultrapravicovou ďáblici?

A víte, jak označuje MLP novinářky, které se zastávají Macrona? Za "zamilované holčičky." Fujtajbl. 



Nerozumím tomuhle světu. 

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů