#9 Být umělcem / Být s umělcem

By E - 9:37

Art is the only serious thing in the world. And the artist is the person who is never serious.“ 

O. Wilde




Jako malá jsem dělala všechny možný druhy umění. Byla jsem klasická lidušková holka. Od klavíru přes výtvarku až k dramaťáku a tvůrčímu psaní. Tak v kvintě na gymnáziu si ale racionální část mé osobnosti uvědomila, že nebude ani návrhářkou, ani herečkou a bohužel ani spisovatelkou. Čím víc jsem studovala Opilé koráby a jiné Alkoholy, tím víc jsem si uvědomovala, že já budu vždycky tvor studující namísto tvora studovaného.



Když jsem přišla do Prahy na vysokou školu, spadlo na mě velké poznání. Umělci jsou opravdu žijící osoby, někdo si reálně vybral životní dráhu básníka, spisovatele nebo hudebníka. Moje oči se vykulily do pomerančových rozměrů.



A ty taky píšeš?“ – „Ne.“ 
Stalo se rituální odpovědí během všelijakých pochybných setkání neomarxistických levičáků. Časem jsem se ale „vypracovala“ na pozici někoho, kdo sice není tvůrce, ale občas se mu přihodí taková věc, že musí nějaké takové tvůrčí individuum zorganizovat v produktivní činnost.

Zatím mé nejhezčí vzpomínky…

-       P. Král mi věnoval knihu.
-       J. Topol mi tenhle pátek řekl „Vy jste taky z Ústavu (pro českou literaturu)? Vy ale vůbec nevypadáte, že jste z Ústavu!“
-       Během pařížské procházky směrem k Arc de triomphe jsem co deset minut zarytě stála v poryvech studeného jarního větru, aby si umělec mohl zapsat momentální inspiraci.
-       P. Hruška mi pomocí irské whisky vypil poslední peníze.
-       Uvědomila jsem si, že plánuje jen přízemní ekonom se strachem z ptačí chřipky. Pro éterickou duši je taková činnost absolutním přežitkem.
-       Může se stát, že francouzský režisér přijde na cestě po Řecku o všechny své peníze a vy jste jediný na světě, na koho si vzpomene. Dodnes vlastně nevím, jak to vlastně bylo…
-      
-        
Pravda, moc jich není.




Ale jedeme dál… 

  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů