#11 Evino poznání
8:02
Za posledních pár dní
jsem toho vyslechla mnohé…
Možná to bude tím, že se
mi letos univerzitní semináře nápadně točí kolem marxistických a
neomarxistických teorií, ale jednoho krásného rána v jedné nejmenované
imperialistické kavárně jsem dospěla k poznání. Přišla jsem na to, co je
to kapitalismus:
„Prosím jedno latté s příchutí slaného karamelu a
sojovým mlékem na dětskou teplotu.“
Celý týden pro mě byl ve
znamení absolutního porozumění proletariátu i výsměchu celé západní civilizaci.
No a taky jsem konečně přišla na kloub vztahovým problémům.
Opravdu nejsem žádný
voyer, stalker, ani úchylná štěnice. Jen opravdu ráda poslouchám cizí
rozhovory. Beru to jako studium světa. Školu života. Hledání ztraceného času v tramvaji.
Mladičký pár, obrýlený
chlapec a sukýnkatá slečna se bavili o tom, o čem se bavili na chatu.
„Můžeš mi vysvětlit, jestli to bylo naštvaný ‚fajn‘ anebo takový bodrý ‚fajn‘?“
zaútočil šprtík na nebohou dívku. Nechme stranou otázku – co je to bodré ‚fajn‘.
„Nevím, asi budu muset začít používat smajlíky,“ odpoví nevinná panna.
„Anebo prostě to fajn nepiš vůbec. Piš třeba ‚dobrá‘,“ nedá si pokoj brejloun. Bodré dobrá, nejspíš.
„Když o tom tak přemejšlim, asi to bylo trochu
naštvaný ‚fajn‘.“
Můj týden poznání
pokračoval freudovsky ve snu. Zdálo se mi, kterak celá vynervovaná očekávám
hodinu středoškolského tělocviku. Protože se má běhat patnáctistovka. Vrátily
se mi všechny ty pocity, kterými jsem oplývala celá ta gymnaziální léta, kdy
heslo přelez-přeskoč-ale nepodlez
znělo jako pobídka náckovských bachařů.
Patnáctistovka se mi
dneska zdá jako celkem únosná vzdálenost třeba na to, dojít si pro excelentní
kafe, burger nebo pusu od George Cloonyho. Tato motivace ale v patnáctiletém
nevyvinutém a depresivním tělíčku neexistovala. No a proto se mi to tolik let
zpětně zdá v surrealistickém snu a já se ptám – co to znamená? Freud by mi
klasicky řekl, že závidím svýmu tátovi penis.
Ale Freuda ne, raději
knihu.
0 komentářů