#7 Hejt na internety

10:29

Procházím vysluněným Karlínem. Konečně to vypadá, že jsme se zbavili zimy. Vychrtlý šestnáctiletý holčičky už nevypadají tak nemístně, když laškovně ukazují své odhalené kotníky a dokonce i já jsem odhodila jednu z deseti ohřevných vrstev.




Už nějakou dobu se snažím o takový trochu sociologický, trochu mediální výzkum. Musím se k něčemu přiznat, ač se za to trochu stydím, jsem aktivní uživatel Instagramu. Co to znamená? Že vím o všech nových kavárnách v Praze – jak vypadají, z jaké pražírny mají kafe a jaký výběr bezlepkových a veganských dortíků mají. Navíc taky často vím, co je „módním hitem“, například síťovaný punčochy, z čehož jsem já vyrostla ihned po opulentní oslavě svých osmnáctých narozenin. Když jsem se totiž viděla později na fotkách, připadala jsem si tak nějak nevím, levně asi. Každopádně Instagram mi zprostředkovává místa, kde nejsem, lidi, které osobně neznám i nádherná opuštěná místa v přírodě na druhém konci světa.

Mým osobním výzkumem tedy je chodit na místa, která znám z těch internetů a ucítit to na vlastní kůži, má-li prostor z obrázku genius loci, protože je fakt skvělý, anebo spíš proto, že jsem ho viděla v hezkém foto provedení na Instaramu.

No a právě se nacházím v tom prosluněném Karlíně, kde to přímo vybízí k instagramování. Uličky, kavárny, bistra a sekáče, no prostě všechno, co dnešní děcka z Prahy dělají. Bistro Proti proudu je zářným příkladem, jejich vafle jsou víc fotogenické než chutné a stejně tak i interiér si vlastně víc užijete v dokonalé kompozici nějakého šikovného cvakače či cvakačky.

No a já se ptám – proč?

To opravdu nevím.

Vím ale jistě toto, že ten jarní vzduch, to espresso z Mama coffee a přisprostlá kadeřnice, která debatuje nad ubohou společností, která dá přednost Foucaultovi před Lacanem, to je můj Karlín, to je moje Praha a to jsou věci, který z Instagramu nevykoukám a nevysrdíčkuju.

Dost moralizování, nechte si poškrabkat záda

You Might Also Like

0 komentářů